Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem po novele zákoníku práce 2012
Zdroj: Verlag Dashöfer
Novela zákoníku práce 2012 nově strukturuje ustanovení § 56 se do dvou odstavců, z nichž v prvním se stanoví dosavadní dva důvody, pro které může zaměstnanec pracovní poměr zrušit okamžitě, přičemž ve druhém z těchto důvodů uvedeným pod písm. b) se k odstranění dosavadních aplikačních pochybnosti zcela jednoznačně zpřesňuje (což koresponduje s dosavadní převažující výkladovou praxí), že zaměstnanec může pro nevyplacení mzdy nebo platu nebo jejich náhrady okamžitě zrušit pracovní poměr až uplynutím 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1 ZP). Nelze tedy – jak se někdy v praxi mylně dovozovalo - připočítávat 15 dnů již od termínu splatnosti mzdy nebo platu, nýbrž až po uplynutí období jejich splatnosti, tj. celého následujícího kalendářního měsíce po měsíci, v němž vzniklo právo na mzdu, plat nebo jejich náhradu.
Zatímco podle dosavadní právní úpravy příslušelo zaměstnanci při skončení pracovního poměru na základě jeho okamžitého zrušeni zaměstnancem odstupné podle § 67 ZP, bude od 1. ledna 2012 příslušet v těchto případech zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.
I pro okamžité zrušení pracovního poměru, které nebylo provedeno písemně, platí ust. § 20 odst. 3 ve znění po novele ohledně absolutní neplatnosti tohoto jednostranného právního úkonu.
Novela zákoníku práce zavádí od 1. 1. 2012 nový výpovědní důvod - zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď při zvlášť hrubém porušení režimu práce neschopného.